Ale včera jsem udělala poslední steh, naposledy zapošila nit, vyrovnala látku a potěšila se pohledem na hotovou výšivku. Mám z ní obrovskou radost, z dálky je jak živá. Firma RTO - Dáma v klobouku. Teď už jen sehnat rám, vyprat, vyžehlit, zarámovat - a předat spolu s květinou a gratulací... Přiznávám, že loučit se budu nerada, ale doufám, že udělá radost tomu, pro koho je určena.
Obraz se vyšíval velmi dobře, až na ten namuchlaný tyl na klobouku . to bylo neskutečně dlouhé... Ale růžičky, ty se vyšívaly úplně samy.
Poslední kradmý pohled dámě pod klobouk....
Sýkorky k nám chodí na svačinu téměř každý den...
... takže jsme si se Zuzankou také upekly něco dobrého ke svačince, abychom sýkorkám nezáviděly. Malý pro mne, plněný švestkovými povidly, velký pro děti, plněný nutelou. Asi nejvíc Zuzku bavilo tvarování kytičky. Tento typ prořezávaného a tvarovaného koláče jsme dělali poprvé, a určitě ne naposledy - příště zkusíme i jinou náplň - klidně i slanou...
A když už byla u toho tvarování, tak z jedné rukavičky, která jí zbyla, zkusila vyrobit rybičku... Měla z ní obrovskou radost - však to byla její první....