neděle 18. ledna 2015

Letošní "poprvé"

Letos poprvé mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem něco dokončila. Jako opravdu do úplně a bezvýhradně. Kytičky z minule byly fajn, ale je to jen malý díleček do obrovské skládačky, týmové práce celého patchworkového klubu, na které se ještě bude hodně a dlouho pracovat.

Ale včera jsem udělala poslední steh, naposledy zapošila nit, vyrovnala látku a potěšila se pohledem na hotovou výšivku. Mám z ní obrovskou radost, z dálky je jak živá. Firma RTO - Dáma v klobouku. Teď už jen sehnat rám, vyprat, vyžehlit, zarámovat - a předat spolu s květinou a gratulací... Přiznávám, že loučit se budu nerada, ale doufám, že udělá radost tomu, pro koho je určena.





 Obraz se vyšíval velmi dobře, až na ten namuchlaný tyl na klobouku . to bylo neskutečně dlouhé... Ale růžičky, ty se vyšívaly úplně samy.

















Poslední kradmý pohled dámě pod klobouk....

Sýkorky k nám chodí na svačinu téměř každý den...
 ... takže jsme si se Zuzankou také upekly něco dobrého ke svačince, abychom sýkorkám nezáviděly. Malý pro mne, plněný švestkovými povidly, velký pro děti, plněný nutelou. Asi nejvíc Zuzku bavilo tvarování kytičky. Tento typ prořezávaného a tvarovaného koláče jsme dělali poprvé, a určitě ne naposledy - příště zkusíme i jinou náplň - klidně i slanou...

A když už byla u toho tvarování, tak z jedné rukavičky, která jí zbyla, zkusila vyrobit rybičku... Měla z ní obrovskou radost - však to byla její první....



čtvrtek 8. ledna 2015

Dokytičkováno!

Jupí! Stihla jsem to. Všech deset kytiček jako příspěvek do klubu. Po prvních pár hooodně barevných, až svítících, jsem se uklidnila, a začala šít kytičky s jemnou barevností. Ale po těch barevných gejzírech mi to přišlo takové nudné, tak jsem skončila u romanticky zasněných kytiček. Snad se aspoň nějaké budou líbit...


Snažím se nafotit naše krmítko - letos jsme s Tomíkem našemu větrem a sněhem ošlehanému mudelu pořídili nové nožičky - je neustále plné sýkorek, vrabčáků, dokonce i hrdlička a červenka k nám zavítá. Ale vyfotit je - to je oříšek. A naše Adélka si myslí, že ptáčky krmíme, aby měla co lovit:-)))



středa 7. ledna 2015

Lednové střípky

Je leden. Počasí jako na houpačce - chvíli sníh, chvíli déšť, chvíli mráz, chvíli obleva.... Tající sníh se na větvičkách volně rostoucích keřů kolem plotu nádherně třpytí. Zbývají tam už jen poslední bobulky hlohu a dřišťálů - zbytek ozobali ptáčci. Začali jsme jim sypat do krmítka...



Doma, v teplíčku, se chystám na dokončení svého druhého příspěvku na klubovou deku. A protože je venku nevlídno, nějak automaticky jsem vybrala zářivé barvičky. Snad to nebude moc vadit. Krásně při šití hřejí...



čtvrtek 1. ledna 2015

1. leden 2015

První den nového roku. Venku obleva, tající sníh, sluníčko... Sníh se na něm třpytil jako démanty...













Mokrý pták vykukuje ze zbytků sněhu a žaluje, že ho zebou nohy...












Zuzčin zazimovaný domeček pláče steskem, přestože má nazdobený aspoň truhlíček...













A já doma v teple pokračovala ve vyšívání...




















Takový byl můj 1. leden 2015.




středa 31. prosince 2014

Mezi svátky

...i k nám do nížiny dorazil sníh. Škoda jen, že den po tom, co děti odjely na hory, aby si užily alespoň technického sněhu a ledu na zimním stadionu pod střechou. U nás takovou možnost široko daleko nemají. Teď by se tu koulovaly, sjížděly miniaturní kopečky na lopatách a stavěly sněhuláky. Místo toho to dělají v Krkonoších. A já tu ometám auto a užívám si pohledu na zasměženou zahradu a psa, který je z radosti ze sněhu víc bílý jak černý a chová se jak malé štěně.

No, a co že dělá samotná máma doma? Tedy kromě obvyklého víceboje - zvěř, úklid, prádlo, vaření, práce - mi zbývá každý večer pár chvilek na jehlu a nit. Přemýšlení nad tím, do čeho se pustit, nebylo dlouhé - na posledním vyšívacím srazu v Edenu jsem si koupila sadu od RTO Beauty in the hat (Kráska v klobouku, ale vy určitě všichni vládnete angličtinou, azbuku neumím na klávesnici nadatlovat).

Vyšívat jsem začala už 20. prosince 2014. Ze začátku bylo vyšívání náročné - myšlenky se rozbíhaly na všechny strany, únava při předvánočním maratonu byla znát, ale teď už to jde jedna báseň. Hotový je první list předlohy ze dvou (taky tam toho bylo nejméně), od včerejšího večera už kráska není zombie, ale zahlíží na mne, kdy že jí dokončím ten klobouk s růžemi a ozdobami.... Přechody v obličeji jsou trošku ostřejší, než jsem zvyklá od jiných výrobců, ale ústa, nos i oči jsou jak živé. Je fakt, že jí vlastně vrhá do obličeje stíny ten klobouk, co bude mít na hlavě, tak to tak asi má být... A já už navíc vím, pro koho tento obrázek bude. Ale zatím nepovím - co kdyby se náhodou podíval/a na tyto stránky?

Dnes je poslední den tohoto roku - za chvíli budeme říkat uplynulého. Jaký byl? Těžko říct - na jednu stranu těžký a náročný, přesto přinesl řadu pěkných chvilek a momentů. Doma už mám dva teenagery - z malých dětí vyrůstají malí dospělí, se svou vlastní hlavou a názory. Ač se na ně kolikrát zlobím, přesto jsou pro mne dvě nejúžasnější bytosti, které mám z celého srdce ráda. No, a jaký bude ten nový rok - rok 2015? Přece takový, jakým si ho sami uděláme. Nespoléhejme na hvězdy, osud, druhé - největší pomocí jsme si sami. Tak ho udělejme sobě i svým nejbližším pohodovým, příjemným, radostným, šťastným...


neděle 14. prosince 2014

Advent 2014

Advent se přehoupnut do své druhé půlky, za chvíli už přijde Ježíšek...

Letos jsem si nesmírně moc přála zajet někam na adventní trhy, podívat se na výzdobu, ochutnat svařák či jinou dobrotu, užít si volno. Děti už jsou větší, mohou jet také. I jsem si vyzvedla v cestovní kanceláři katalog, vybrala destinace, těšila se - a nakonec jsme zůstali doma. Zuzanka měla tolik různých vystoupení, že jsme nikam jet nemohli.

Zahájila koncertem s Jankem Ledeckým - i u nás v městečku pozval na podium místní dětský sbor, se kterým zazpíval pár koled. K dětem se choval moc pěkně, pro Zuzku to byl ohromný zážitek.


A pak klasika - rozsvícení vánočního stromečku na náměstí. Zuzka letos vypustila sbor s hudební operkou, to už fakt nezvládala. Kort, když celé dopoledne měla secvičnou s jiným sborem. Odpoledne a večer tedy stála na podiu a zpívala jako o život - s komorním sborem i se sborem Triangl.




Dále byla pozvána naší přítelkyní k vystoupení na vernisáži výstavy o baleném cukru. Vystupovala poprvé úplně sama, našla si kamarádku v klavírním doprovodu, vše úžasně zvládla, a má můj obdiv.


Klasikou je také předvánoční vystoupení baletního oddělení naší ZUŠ. Zuzka účinkovala ve dvou tancích - moderním Tanci kapek (z toho mám jen rozmazané fotky) a tradiční Kalamajce. Děvčátkům to moc slušelo, už je vidět, že jsou to malé slečny, které se umí jevišti pohybovat s jistotou a grácií.

A letošní novinky - dvě vystoupení s folklorním souborem Šáteček. Přestože tam Zuzanka chodí teprve od září, děti jí úžasně přijaly mezi sebe. Hodně se toho naučila, tancovala, zpívala ve sboru, a dokonce i solo měla. Ale hlavně - děti si tam užijí spoustu zábavy, na každou zkoušku se moc těší. Vedoucím patří můj obrovský dík. Ovšem to žehlení naškrobeného kroje - to je mor... Obdivuji maminky z Moravy - náš kroj je díky bohu hodně jednoduchý,  ale i tak mi jeho žehlení zabralo téměř tři hodiny čistého času. A pár připálených prstů.




Protože je Zuzanka předvánoční dáreček, pravidelně také míváme oslavu jejích narozenin. Letos už je "náctiletá". Přála si dort s motýlky, a jako dárek mikroskop. Ano, chce pozorovat motýly i pod mikroskopem - jejich křídla, sosáky, nohy,a nevím, co ještě. Momentálně nejoblíbenější knihou je naučná kniha o biologii. Jo, změna je život. Mimochodem - dostala oboje. Mikroskop si přeje už od léta, takže když ho dostali v srpnu v Lidlu, byl doma. Schovaný. Vydržela jsem, i když jsem často měla nutkání ho vytáhnout a zavřít jí pusu plnou proseb. A dort je klasicky z Růžové cukrárny. Vždy nám splní naše přání. Nemožné na počkání... Děkuji. Nestíhala jsem a objednávala pár dnů předem. V době, kdy mají plné ruce práce vánočního cukroví a minizákusků na vánoce mne neodmítli a zachránili mne před Zuzančiným smutkem.







Také jsme jako vždycky ozdobili stromeček. Letos vybíral Tom - máme tradiční vánoce, se slaměnými ozdobami.


Takže zapalme dnes třetí adventní svíčku a před vstupem do druhé poloviny adventu se hluboce nadýchněme a na chvíli zastavme. Vzpomeňme na ty, kteří nám jsou blízcí, přesto nemohou být s námi. Buďme s nimi alespoň v duchu. 
Krásnou třetí adventní neděli!




PS: Nevím proč a podle jakého klíče se mi zobrazují některé fotografie a jiné ne, pokaždé to je jinak, tak celé album fotek je zde.

středa 10. prosince 2014

Kočičí...

S nadcházející zimou nám konečně kočka difundovala dovnitř. Po více než pěti letech se osmělila a vydrží doma, dokonce se začala s chutí mazlit, naučila se příst a spát na pohovce (nejraději v pelíšku z teplé deky). Ale tak hodinku-dvě, a už mňouká u dveří - má přece venku kamaráda, sice psího, ale zase je tak velký, že slouží jako dobře vytápěné lůžko...

Snad z radosti, že máme konečně kočku domácí, mám kočičí období. Paličkuji kočky, vyšívám kočky, prohlížím látky s kočkama... Ještě, že jsou za rohem vánoce, a mne snad to kočičí období přejde...

Takže pro Zuzinku - kočka paličkovaná. Vím, žádná složitost, i když tedy ty fousky byly na herdulce učiněný jehelníček.  Tedy fotit obrázek za sklem za umělého osvětlení - to mi opravdu nejde...




A že mne letos nebacil záložkový bacil? Ale ano, bacil. A ještě k tomu kočkový. Záložka od Anchoru kočičky s motýlky je pro Zuzčinu spolužačku a kamarádku, záložka od Vervaca pro Tomova spolužáka a kamaráda.