úterý 26. srpna 2014

Pokračuji...

Právě jsem dokončila druhý blok BOMu Garden Gate. Tedy, ne že by mi to šlo nějak rychle. Sice aplikuji ručně, ale přesto - už byly vydány instrukce na bloků šest, a já mám dva....


Aplikuji ručně, částečně metodou dle Erin Russek, částečně klasicky needle-turn. Každý tvar vyžaduje dle mého něco jiného. Nebo spíš mně u každého tvaru vyhovuje něco jiného. Nejvíc mne baví, když je pozdě večer, děti už jsou zalezlé v postýlkách, já mám předpřipravené tvary, a u pěkného CD-čka a voňavé svíčky přišívám lístečky a puntíčky...

Celou deku jsem se rozhodla pojmout jako barevně řízený scrap, využívám zbytečků látek, u některých tvarů stačí fakt jen malý kousíček. Hlavními barvami by měly být růžová/fialová a žlutá. Ještě uvidím, zda zvládnu vypracovat všechny bloky, a následně i celou deku, nebo jestli z pár bloků vytvořím polštářky... Ale čím dál víc se mi líbí představa celé deky.


pátek 15. srpna 2014

Co sbíráme v lese?


Většina z lidí chodí do lesa, aby sbírala houby. Náš původní záměr byl také nasbírat houby, ale u nás, na písku, bohužel v posledních dnech na rozdíl od většiny republiky nepršelo, tudíž se houby nevyskytují ani v náznaku vůně či jedné či dvou prašivek. Prostě nic. Nula. Jediné, co jsme za cca 3 hodiny vycházky do lesa našly, byl ztracený houbařský nožík. Nevadí, řekla Zuzanka, bude se hodit, až porostou...

Tak jako tak jsme si užily (to tvrdé y je správně, protože Tomášek s námi nebyl, tudíž jsme byly jenom dvě ženské) - vyzkoušely jsme novou cyklistickou lávku přes Labe. Pod nápory větru se pěkně chvěla a houpala, až jsme se chvílemi bály - není to nic příjemného cítit ty vibrace pod nohama...

Móda zámků na zábradlí mostu dorazila i k nám na maloměsto. Některé zámky jsou bez označení, některé s monogramy, některé se jmény, jiné se srdíčky. Jedny od zamilovaných, jiné třeba od babičky, dědy a dvou vnoučat.... Nevím, jaký postoj mám k tomuto trendu zaujmout - má se líbit, nebo nelíbit. Je to krásné, nebo vandalství? Zuzanka, která se bojí jakýchkoliv výšek, byla ze zámků vystrašená - bála se, aby se lávka nezačala pod nimi hroutit a padat, tak jako se to nedávno stalo na nějakém mostě... Sakryš, ani nevím kde, zprávy, obzvláště ty tragické, ze zásady nesleduji. Ale k dětem se tyto informace evidentně dostávají....

Cestou k bývalé eremitáži musíme přes lávku přes slepé rameno Labe na Gradě. Voda tam stojí, stulíky vykvétají, kachny si užívají vody i klidu.... A zbytky staré lávky jako memento ční ze stojaté vody....








Nuž, a protože nebyly houby, tak jsme lovily beze zbraní, čočkou fotoaparátu - motýlka, kytičky, strakapouda, zrající žaludy (ty by se prý líbily Rumcajsovi, dělo dítko po týdnu stráveném u babičky kousek od Jičína), objevily zvířecí kost vybělenou časem, a dokonce i jednu houbu jsme našly, i když nejedlou...


Uondaná Zuzanka vyzkoušela odpočinek na složených kládách, ale i na vyřezaném pařezovém trůnu.


Cestou zpět jsme si užily spoustu legrace s obyčejnou povíjnicí:-)




A nasbíraly aspoň trošku malých šišek na zimní dekorace - jo, až se zima zeptá, budeme připravené:-)


pondělí 11. srpna 2014

Kvetou mi látky...

Léto se přehouplo do druhé poloviny, a já skoro nic nestihla ušít, vyšít, dokončit... Nejdřív na mne padl splín, smutek, deprese... Jenže takovýto přístup nic na status quo nezmění, tak mi nezbylo nic jiného, než vzít do ruky jehlu a látky a vytáhnout rozdělané projekty na světlo boží.

Ze všeho nejdřív jsem dokončila kytičky do klubové deky. S těmi mi ještě pomáhala Zuzinka - vybírala zbytečky látek, stříhala záplaty a připravovala kupičky na jednotlivé kytičky. Nakonec jí bylo líto, že je jich prý moc málo - prošla s bídou dva pytlíky se zbytečky - modré a červené:-) No, já myslím, že jich bylo dost, celých 20.




Blanka, která se se mnou pustila do šití BOM Garden Gate, už ukázala tři hotové aplikované bloky. Sice je aplikuje na stroji, zatímco já v ruce, ale myslím, že takovýto skluz už ani rozdíl v technice neomlouvá. Prošla jsem zase zbytkové pytlíky a zopakovala si ruční aplikaci. Ach jo, to to dřelo, to to bolelo, výsledek mne trápí, ale na druhou stranu - po tolika letech přestávky se asi nedalo čekat žádné mistrovské dílo.... Ve výsledku se mi to ale nakonec líbí, aspoň uvidím, jestli se budu v průběhu dalších bloků zlepšovat. Doufám, že ano...


čtvrtek 31. července 2014

Na rozloučenou

Babička s dědou se uvolili vzít si děti na pár dnů k sobě. Ne, že bych mohla jet sama na dovolenou, peníze jsou potřeba dnes i zítra, ale i toto "uvolnění" je super - nemuset se ohlížet na to, kdo co chce k jídlu, moci se zabrat do práce a zapomenout na to, kdo kde visí, vyrábí, koná, dohnat resty v úklidu (že by mi vydržel uklizený obývák déle než jednu hodinu???) a na zahradě... Prostě budu v jednom kole, ale jenom v jednom, ne ve třech, což je skvělé...

Tomášek je už u babičky od soboty, Zuzanka odjela dnes ráno sama busem - prý je už velká! Musela totiž na testy na boreliozu, takže nemohla zůstat u babičky s Tomem hned po koníkovém
táboře. A abych jí osladila "upíra" i odjezd od maminky, upekly jsme spolu koláč... Zuzanka chtěla mřížkový, já měla od Zuzčiny tety meruňky, v lednici bylo smutno tvarohu a droždí, tak jsme vymyslely mřížkový kynutý s meruňkami a tvarohem. Jako kdybychom se domluvily s Věrkou z blogu Carolina Mia, která pekla podobný, jenom se slívami:-))

A jaká by to byla rozlučka bez kamarádek - jeden den Eliška, druhý den Esterka - a po koláči není ani památky:-)) Konec konců - kombinace letního koláče, kamarádů, slunečných horkých dnů, bazénu a houpaček k prázdninám patří.





pondělí 28. července 2014

Už zase....

...neskáču přes kaluže, to opravdu ne. Ani nejsou. Louže jsou letos nedostatkovým zbožím. I když jsem dnes v Praze pořádně zmokla, u nás sucho. Poušť. Sahara. Ovšem děti jsou nadšené....

Ale zase šiju. Sice jenom málo, v ruce, ale aspoň něco. Pustila jsem se do své části práce na poslední klubové dece. A abych si mohla tuto ruční práci brát s sebou ven, na zahrádku apod., uložila jsem vše do prázdné krabice od čaje. Vyšlo to akorát....



úterý 22. července 2014

Levandulová vonička

Na zahrádce nám rozkvetlo několik přesazených keříků levandulí. Nic moc, ale co bychom chtěli, když jsme je vloni vyryli z místa, kde rostly více jak deset let, a dali úplně jinam. Přestože jsou z velkých keřů malé keříky, nezklamala nás levandule ani letos a krásně vykvetla.

Vůně bylo na půl zahrady - nejvíc jsme jí nasázeli mezi růže poblíž terasy, takže nám voněla do každého oběda, grilování, večerního posezení...

A aby nám voněla i v zimě, nasušili jsme květy, a až bude venku sychravo, ušijeme pytlíčky a naplníme koncentrovanou letní vůní.





Jenže podzimní plískanice jsou ještě daleko, a s nimi i naše šití. Ale nedalo nám o vyzkoušet motané paličky z levandule čerstvé. Pár zbytků stužek a chvíle proplétání - a paličky jsou na světě. Jedna je společná, jedna moje a jedna Zuzanky - můžete hádat, která je která:-) Bavilo nás to, jedno odpoledne, kdy Zuzanka kvůli ATB nesměla na sluníčko a Tomášek byl na táboře, jsme strávily na terase zastíněné rozrostlým vínem, a motaly a motaly... Taková holčičí motanice:-)  A hned máme dárečky pro babičky...


středa 16. července 2014

Poslušně hlásím - hotovo!

Po dlouhých týdnech, kdy jsem neudělala ani steh a jen jsem smutně pokukovala po košíčku s vyšíváním a šitím, přišlo pár dnů, kdy zbyl čas, energie a chuť do vyšívání. Zasprintovala jsem - a dokončila slunečnice z Malování jehlou. Nafotila jsem je čerstvě bez bubínku. Prát a žehlit je totiž budu, až budu mít vyšité i ostatní dva obrazy do série, abych je zbytečně "neoprala". Je mi jasné, že další dva obrazy hned tak následovat nebudou - vidím, jak málo času a sil mi zbývá. A to nemluvím o horšícím se zraku... Takže hurá do dalšího šití, dokud na to vidím a mám chuť:-)