čtvrtek 9. dubna 2015

Velikonoce

U nás proběhly velikonoce ve znamení folkloru - konečně se Zuzka dočkala - po letech, kdy vítala koledníky ve starém kroji po mně, kdy jsme malovali perníčky i vajíčka atd., tak letos zpívala a tančila spolu s folklorním souborem Šáteček. Bohužel pěkně mrzlo, ale dětem to skoro nevadilo. Tedy jen když tancovaly, jakmile musely chvíli stát, byla jim pěkná zima.


Takže jsem stála poblíž, balila malé tanečníky do dek, šál, bund, viselo na mne několik tašek a batohů, a současně jsem se snažila alespoň občas něco vyfotit. Ještě, že ten fotoaparát má dostatek vlastní inteligence, a fotky se celkem povedly. Jen mne udivilo, že jsme se o děti staraly jen dvě maminky....

V pondělí děti dostaly pomlázku.

Já si pro radost koupila tulipány.

A aby mne beránek nepokakal, tak jsem přidělala zapínání k donutu ze srazu Korálkové školy.


středa 1. dubna 2015

Březen, za kamna vlezem...



Nejdříve jsem si myslela, že se letos pranostika zmýlila. Venku teplíčko, pobíhali jsme po zahradě v tričkách s krátkými rukávky, Zuzka dělala na trávníku hvězdy, vykvetly čemeřice, hyacinty, krokusy, narcisky... Pracovali jsme na zahrádce - stříhali stromy, trvalky, připravovali zeleninové záhonky...

A pak se vše změnilo - kvítka klopí hlavičky pod tíhou mokrého a studeného sněhu...


Probouzející jaro v nás probudilo touhu nechat něco nového vykvést i u nás doma. A tak jsem se po patnácti (ano čtete dobře, patnácti!) letech rozhodla dokončit předsíň. Je to špeluňka malá, navíc opatřená třemi dveřmi. Jako bonus jsme od stavbařů dostali dveře otevírané na druhou stranu, než jsme v původním návrhu zařízení mysleli, takže jsme se z toho nějak nemohli léta vzpamatovat a vymyslet něco jiného a jinak. Největší brzdou byla barva - věděla jsem, že chci kombinaci světloučkého dřeva s bílou, aby ta miniaturní místnost, ve které při zouvání máte pomalu zadní část venku a hlavu v další místnosti, nebyla zatížena něčím tmavým. Jenže - jakou barvu? Bílou jsem zavrhla - je v předsíni, kde se přezouvají děti a pohybuje pes a kočka, značně nepraktická. A navíc by nebyly na ní vidět ty úžasné bílé poličky, co jsem si vymyslela. Dlouho jsem vybírala, diskutovala s fyzickými i internetovými kamarádkami, a nakonec vyhrála taková šedavá barvička z Hornbachu. Nechala jsem si jí namíchat, a těšila se, že vymaluji předsíňku nádhernou něžnou šedavou barvičkou. Po prvním nátěru mne ale čekal šok - předsíň byla sytě fialová! Nevím, jestli to způsobila předchozí barva (sluníčkově žlutá), nebo jestli jsem měla na očích vlčí mhu, ale měla jsem pocit, že se ve mně zastavilo srdce. Fialovou totiž moc nemusím. Nuž, nedalo se svítit, montéři byli objednaní na odpoledne, vyklopila jsem do kyblíku s namíchanou barvou tolik bílé, kolik se tam vešlo, abych to aspoň zesvětlila, a vymalovala podruhé a potřetí. Barva sice byla pořád taková špinavě levandulová, ale aspoň už to nebyla sytá fialka. Po úplném zaschnutí postupně vybledla do šedo-fialové, takže jsem nakonec spokojená, ale nervy to tedy byly, to vám povídám. Z nové předsíně mám obrovskou radost, děti zatím také, čemuž nasvědčuje i to, že si ještě pořád uklízí bačkory, boty i bundy. Neuvěřitelné. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží, než začnu zase zakopávat o jejich pohozené batohy, tašky, bačkory, boty, cyklistické přilby a další propriety.



A abych jen nebudovala, a přitom dostála rčení pobytu za kamny, dovyšila jsem Zuzince psíka. Protože byl malý, zkusila jsem vyšívat po jednotlivých barvách. Ze začátku vypadal poněkud warholovsky:

Po všech černých a šedivých odstínech už to začalo vypadat jako pes:

A ve finále je z něj úžasný hafan.



Už jsem objednala i nádhernou látku s tlapičkama, ze které ušiji k pesanovi polštářek - obrázky se Zuzce do pokojíku už moc nevejdou... Jen doufám, že takové používání ta vlna, kterou se psík vyšíval, vydrží....

No, a co jsme jinak podnikali v březnu? Tedy když jsme nebyli za kamny... Tomík absolvoval svůj první šachový turnaj v životě, a vyhrál celých 1,5 bodu. A začal budovat nový velký zeleninový záhon. Až ho dobuduje, pochlubím se. I když bude ze starých vyřazených prken, určitě dobrou službu udělá. Teď nás mrzí, že jsme starou boudu po Betynce rozřezali a spálili. Sakryš, ta prkna by se hodila...

Já byla na dalším setkání korálkové školy, kde jsem rozešila náramek, který má do dokončení ještě hoodně daleko, ale jestli ho dodělám, tak bude krásný, a šitý donut na krk, kterému chybí jen zapínání - no jo, já vím, ale když já chtěla dotáhnout především tu předsíň... Ale ten dodělám co nejdříve, slibuji.

Zuzka strávila jarní prázdniny víceméně u koníků s kamarádkami, další víkend na výstavě koní v Lysé nad Labem, kde se nejvíc těšila na voltížní ukázky a pak samozřejmě na večerní galashow. Přijela nadšená, shání správná madla na voltíž, a přemýšlí, jak do svého nabitého programu dostat ještě více času na koníky a ježdění. Když už jsme u toho nabitého programu - měla také taneční vystoupení, s folklorním souborem Šáteček. Mají pěkný a zajímavý program, Zuzka se už doučila řadu tanců, takže více tancuje, ale zase o to méně zpívá. Tak nevím, co je lepší... Ale co, hlavně, že jí to baví.

sobota 28. února 2015

Únor bílý....

...pole sílí. No nevím, u nás moc bílý nebyl. I když ptáčci kolem krmítka v keřích neustále vartují, jestli se náhodou něco dobrého na zub neobjeví. Sýkorky sice odletěly a starají se o sebe samy, ale vrabčáci, ti věčně hladoví ptačí plebejci, ti hřadují v živém plotě téměř neustále.

Ještě v lednu jsem předala zarámovanou vyšívanou dámu - moc se líbila, a já měla velkou radost. Už mám doma další do páru, snad se do ní brzy také pustím...


Abychom vůbec věděli, co je to zima a sníh, vyjeli jsme si s dětmi do Velké Úpy za sněhem a lyžemi. Prvních pár dnů obě děti lyžovaly, ale pak mne Zuzinka uprosila, že by chtěla zkusit snowboard. Tom odmítl, ten radši chodil po lyžování na sjezdovkách ještě na hodinku-dvě na běžky. Někdy sám, někdy se strýčkem.

Zuzince jsem k prknu zaplatila i paní učitelku - a Zuzka objevila svou novou vášeň - takže nejen tanec a zpěv, ale také snowboard. Ještě kdyby jí tak chytnuly ty běžky - těm statečně odolává a odmítá si je byť i jen vyzkoušet. Nuž co, Tom má zase stejný postoj ke snowboardu. Nevadí, hlavně, že je to baví.




Zuzka mi na snowboardu připomíná tučňáka... Během jednoho dne se naučila sjet kopec "listem" a jezdit na vleku s doprovodem, další dny přidávala obrátky a jízdu na vleku bez doprovodu. Po třech dnech, kdy na tom pekelném vynálezu strávila celé dny a ze sjezdovky jí pravidelně vyháněly až frézy, jsme smutně prkno vrátily a Zuzka si zopakovala lyže. Přesto už psala Ježíškovi o snowboard... Chudák Ježíšek, měl s bídou jeden měsíc volno:-)

Ale nejen sportem živ je člověk - se Zuzinkou jsme se byly podívat na baletním představení baletní školy Jána Nemce Šípková Růženka. Zuzka se nemůže zbavit touhy stoupnout si někdy na baletní špičky, ale protože dělá hlavně moderní tanec a chodí do folklorního souboru, tak se na baletky chodíme alespoň dívat. Představení v sále Městské knihovny v Praze se nám moc líbilo. Tleskaly jsme jako o život.

Před lety jsem se přihlásila do Korálkové školy paní Darí Fejtkové. Stihly jsme se Zuzkou s bídou pár lekcí, ale pak nás nedostatek času zahnal od korálků pryč. Paní Darí byla tak hodná, že nám školu znovu zpřístupnila, navíc začala pořádat i srazy Korálkové školy. V únoru jsme se Zuzinkou šly na náš historicky první sraz Korálkové školy. Učila se tam  růžička na prstýnku. Bála jsem se, zda to my, naprosté začátečnice, zvládneme, ale návod byl skvěle připravený, a lidé kolem nás milí a ochotní poradit a pomoci. Takže jsme obě zvládly ušít svůj prstýnek - Zuzinka má tyrkysový, já fialový. Zuzka rovnou koupila materiál na další prstýnky, které chce vypracovat jako dárečky pro kamarádky a paní učitelku.


A protože v celé republice řádí chřipková epidemie, jakmile začalo Zuzku škrábat v krku, zalezla pod deku a vytáhla vyšívání. Sice mi půl dne trvalo, než jsem vypárala všechny stehy, které udělala jako malá, ale pak se do obrázku pustila s obrovskou vervou. Škoda, že nemoc rychle vyležela, protože ve svém nabitém programu moc času na ruční práce nemá... Jsem zvědavá, kdy budu pejska zase párat. Už jsem ho párala asi potřetí...


A aby mi to nebylo líto, že ona si vyšívá pejska a já nic, dostala jsem od ní sadičku od Riolisu s jezevčíkem. Původně ho chtěla vyšívat sama, ale vzhledem k tomu, že se vyšívá vlnami, které se jí hodně cuchají a odírají, převzala jsem štafetu já. Vidíte už toho pejska??? Že ne? To je škoda. Už mám tááákový kus...

Ježíšek nám přinesl čínskou mozaiku s jednorožcem. Na lepící podklad se přilepují malé kostičky dle předkresleného schématu. Chvílemi je to boj. Skládaly jsme obě, a za dva měsíce hlásím hotovo. Uff. Máme ještě jednu mozaiku, určitě jí brzy také vytáhneme a uděláme, ale není to náš šálek kávy. To radši výšivku nebo šití...


neděle 18. ledna 2015

Letošní "poprvé"

Letos poprvé mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem něco dokončila. Jako opravdu do úplně a bezvýhradně. Kytičky z minule byly fajn, ale je to jen malý díleček do obrovské skládačky, týmové práce celého patchworkového klubu, na které se ještě bude hodně a dlouho pracovat.

Ale včera jsem udělala poslední steh, naposledy zapošila nit, vyrovnala látku a potěšila se pohledem na hotovou výšivku. Mám z ní obrovskou radost, z dálky je jak živá. Firma RTO - Dáma v klobouku. Teď už jen sehnat rám, vyprat, vyžehlit, zarámovat - a předat spolu s květinou a gratulací... Přiznávám, že loučit se budu nerada, ale doufám, že udělá radost tomu, pro koho je určena.





 Obraz se vyšíval velmi dobře, až na ten namuchlaný tyl na klobouku . to bylo neskutečně dlouhé... Ale růžičky, ty se vyšívaly úplně samy.

















Poslední kradmý pohled dámě pod klobouk....

Sýkorky k nám chodí na svačinu téměř každý den...
 ... takže jsme si se Zuzankou také upekly něco dobrého ke svačince, abychom sýkorkám nezáviděly. Malý pro mne, plněný švestkovými povidly, velký pro děti, plněný nutelou. Asi nejvíc Zuzku bavilo tvarování kytičky. Tento typ prořezávaného a tvarovaného koláče jsme dělali poprvé, a určitě ne naposledy - příště zkusíme i jinou náplň - klidně i slanou...

A když už byla u toho tvarování, tak z jedné rukavičky, která jí zbyla, zkusila vyrobit rybičku... Měla z ní obrovskou radost - však to byla její první....



čtvrtek 8. ledna 2015

Dokytičkováno!

Jupí! Stihla jsem to. Všech deset kytiček jako příspěvek do klubu. Po prvních pár hooodně barevných, až svítících, jsem se uklidnila, a začala šít kytičky s jemnou barevností. Ale po těch barevných gejzírech mi to přišlo takové nudné, tak jsem skončila u romanticky zasněných kytiček. Snad se aspoň nějaké budou líbit...


Snažím se nafotit naše krmítko - letos jsme s Tomíkem našemu větrem a sněhem ošlehanému mudelu pořídili nové nožičky - je neustále plné sýkorek, vrabčáků, dokonce i hrdlička a červenka k nám zavítá. Ale vyfotit je - to je oříšek. A naše Adélka si myslí, že ptáčky krmíme, aby měla co lovit:-)))



středa 7. ledna 2015

Lednové střípky

Je leden. Počasí jako na houpačce - chvíli sníh, chvíli déšť, chvíli mráz, chvíli obleva.... Tající sníh se na větvičkách volně rostoucích keřů kolem plotu nádherně třpytí. Zbývají tam už jen poslední bobulky hlohu a dřišťálů - zbytek ozobali ptáčci. Začali jsme jim sypat do krmítka...



Doma, v teplíčku, se chystám na dokončení svého druhého příspěvku na klubovou deku. A protože je venku nevlídno, nějak automaticky jsem vybrala zářivé barvičky. Snad to nebude moc vadit. Krásně při šití hřejí...



čtvrtek 1. ledna 2015

1. leden 2015

První den nového roku. Venku obleva, tající sníh, sluníčko... Sníh se na něm třpytil jako démanty...













Mokrý pták vykukuje ze zbytků sněhu a žaluje, že ho zebou nohy...












Zuzčin zazimovaný domeček pláče steskem, přestože má nazdobený aspoň truhlíček...













A já doma v teple pokračovala ve vyšívání...




















Takový byl můj 1. leden 2015.