čtvrtek 2. července 2015

Hurá, prázdniny!

Každý rok se spolu s dětmi nemůžu dočkat začátku prázdnin, abych se na konci prázdnin nemohla dočkat začátku školy a určitého řádu v našem chaotickém prázdninovém životě... Já vím, věčně nespokojená...

Letos jsme konec školního roku měli cestovatelsko zmatený - Tomáš oslavil své čtrnácté narozeniny první víkend v červnu s rodinou, druhý (a přesně na svůj den) s kamarády na chalupě v Krkonoších, vrátil se v neděli, přebalil se a v pondělí ráno jsem ho vezla na vlak do Staré Boleslavi, odkud odjížděl se třídou na třídenní výlet. Vrátil se ve středu večer, měla jsem pár dnů na vyprání, zabalení a dokoupení případných chybějících nezbytně potřebných věcí (jako třeba liber apod.), a v neděli dopoledne odfrčel na týden do Walesu. Abych toho neměla málo, tak Zuzka měla zkoušky, vystoupení apod., takže jsem si užila i žehlení a škrobení kroje, česání a zaplétání vlasů a postávání pod podiem v horku i dešti. Uprostřed posledního týdne, kdy byl Tom ještě v Anglii, odjela Zuzka na Slovensko do Hriňové na folklorní festival, a já si mohla (teoreticky) vydechnout.

Bohužel jen teoreticky - děti mne úkolovaly i po svém odjezdu - šachový rodičák (no ano, to bylo fajn, vínko, film (o šachách) a prima povídání, to skoro ani povinnost nebyla, ale stejně - nechtělo se mi tam, měla jsem toho maratonu za poslední měsíc dost) a v pátek vyzvednout Zuzce vysvědčení. Stejně mi přišlo legrační, že v době, kdy se vysvědčení musela psát ručně nebo na stroji, tak nebyl problém vydat ho o den-dva dříve. V dnešní přetechnizované době to nejde. Zvláštní....

Tomík se v pořádku vrátil pln dojmů v neděli, Zuzka v pondělí ve čtyři ráno. Oba nadšení, s novými i starými kamarády, spoustou fotek, informací, tanečků, písniček (no, ty poslední věci dvě spíš Zuzka, uznávám) - a už se těší zase za rok.

Tomovi se v pondělí nechtělo do školy, i když měli projektový den, a v úterý přinesl konečně vysvědčení (pěkně brblal, že Zuzka už má prázdniny).

Teď už je vše vybalené, vyprané, vyžehlené, zabalené, vybalené, protože děti odjely na první týden k babičce a dědovi. A ano - vysvědčení byla krásná, jsem na své děti nesmírně pyšná, protože se opravdu oba učí sami, pouze když jim něco není jasné ani při delším studování v učebnicích a hledání na netu, tak přijdou - Zuzka měla i v páté třídě samé jedničky a Tomáš v tercii osmiletého gymnázia vyznamenání. Jsou úžasní.

stav k 1.7.2015
Snad je vidět, že jsem se opravdu nezastavila, takže na nějaké ruční práce moc času nebylo. Dostatečně jsem se realizovala praním,žehlením a balením... Přesto jsem vzala do ruky občas jehličku a v červnu jsem trošku pohla s tou svou HAEDkou (už mám pěkné zpoždění). Přibyla půlka pátého listu. V červenci snad bude klidněji, a chtěla bych dokončit pátý a šestý list, správně bych měla i sedmý, ale to asi nedám. To bych musela vyšívat celé dny i noci:-)

Krásné léto všem!



úterý 23. června 2015

Zahrada v obrazech

Rozárium - trošku dost opršelé...

Jakou barvu má tráva? Růžovou!

Račte se obsloužit...

Zeleninová směs - od každého trošku.

Orientální květy hrášku

Bude z toho jahoda?

Už i maliny začínají červenat...


Salátový bar

Zeleninový záhon z druhé strany

Obludária - tak děti změnily dýňária

Rajčatovo-papriková velkovýroba

Už roste!


Ještě mne netrhej - píchám!

Bylinková zahrádka na terase

Zimní růžička

Zelená střecha - bude i víno...

pondělí 15. června 2015

Červnové červenání

Dlouho jsem nic nenapsala. On byl docela fofr - na zahradě vše roste jako vzteklé, sklidili jsme už první ředkvičky, saláty, kedlubny, obrali jeden strom ranných třešní, děti chodí na jahůdky a na kamčatské borůvky, očima vytahují své fazole a pozorují rašící lístečky červené řepy. Nakvétají rajčata, roste první plod lilku - už se nemůžeme dočkat, až bude větší a skončí na grilu:-))

Dětem pomalu končí škola - poslední písemky, školní výlety, vystoupení ze ZUŠ - a pak hurá na prázdniny!

A protože Zuzinku zpívání pořád baví, a not má čím dál víc, potřebovala větší tašku, do které by se jí vešel šanon s notama. Okouzlení Paříží, i celou Francií jí také stále neopouští, takže výběr látky byl vcelku jasný. V Harrachově jsem pod dozorem statných švadlen spíchla Zuzce tašku, do které se vejde nejen šanon s notama, ale i učebnice francouzštiny (no, vlastně ještě pořád jenom angličtiny, ale snad to od září vyjde s tou francouzštinou).




Látka zbyla, tak jsem jí ještě ušila malý organizér - na kartičky do jídelny a knihovny, na tužku a papíry či notýsek na zápisky. Ještě má slíbený obal na ten šanon s notama. Tak to musím do konce prázdnin stihnout...





Je vidět, že šiji hlavně pro Zuzku - Tom se tváří, že je chlap a velký a vůbec nějaké maminčino šití nepotřebuje k životu. No, co se dá dělat, třeba z toho někdy vyroste. Nedávno jsem ukazovala hotový vyšitý obrázek s pejskem, už z něj má Zuzka polštářek.

Po dlouhé době jsem ušila i něco pro domácnost -  naše prostírání už začínají vypadat doost použitě, a při úklidu dílny na mne vypadla krabice s panely. Objevila jsem v ní panely, na které jsem už zapomněla, panely, ke kterým mne vážou různé vzpomínky, panely, které jsem dostala od kamarádek (děkuji Ivanko), ale i panely, o kterých jsem vůbec nevěděla. Moc z panelů nešiji, nevím proč, ale málokdy jsou pravoúhlé, je to s nimi často boj, který prohrávám. Tyhle retro panenky mi ale po dlouhé době padly do noty - kdysi jsem je koupila, že z nich ušiji Zuzince soupravu do kuchyně - zástěrku, chňapky a obal na sešit s recepty. No, nedošlo k tomu.... Nevadí, prostírání a podložky pod konvice/kastroly jsou také fajn. Našla jsem k nim krásně puntíkatý podklad, a abych vše něčím ozvláštnila, tak jsem se učila na Janomce volně quiltovat. Byl to boj, ale z dálky to nevypadá tak špatně. Na profesionálky a zkušené quiltařky to ale rozhodně není....








Sice jsem v květnu neudělala ani steh na HAEDce, ale poctivě jsem vyšívala - mám hotovou další kloboukovku od RTO. Myslela jsem, že půjde jako dárek teď na konci června, ale znáte to - člověk míní, okolnosti se mění - půjde do šuplíku a bude čekat na svůj čas. On jednou přijde... Takže čerstvě sundáno z rámu, ještě celé pomuchlané, ale nechci jí prát, dokud jí nebudu rámovat.




Teď už se těším, že ušiji Zuzince ten obal na šanon, a já se vrátím k HAEDce. Chtěla bych s ní trošku pohnout. Tak stránku-dvě aspoň...

Ale ze všeho nejdřív jdu posekat ty naše latifundie, upeču dětem třešňovou bublaninu, vypleji zeleninu, a k večeři si z našeho salátového baru natrháme plnou místu různých druhů salátů. Krásné léto všem!



pátek 1. května 2015

1. květen

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Karel Hynek Mácha

Mne sice ku lásce nezval žádný hlas, takže jsem alespoň měla čas na aktualizaci blogu.

Uplynulý měsíc byl u nás ve znamení přijímacích zkoušek na osmiletá gymnázia. A protože jsme ze Středočeského kraje, neminulo Zuzku pilotní ověřování státem řízených přijímacích zkoušek. Ač jsem se jako matka hrozila výsledku, neb mi připadalo, že celou přípravu Zuzka pojala velmi, ale opravdu velmi volně (např. se účastnila různých skautských soutěží, výprav, koncertů, tanečních vystoupení apod., místo aby se pilně učila jako jiné děti, o nějaké přípravě ve všední dny nemohlo být ani řeči, protože se téměř denně vrací domů až mezi šestou a sedmou večer), Zuzanka se dostala na obě vybraná gymnázia. Přes spoustu předložených argumentů si nakonec prosadila vzdálenější gymnázium v Nymburce. Je pravda, že si o něm povídá už několik let - vlastně od té doby, co zjistila, že tam mají francouzskou třídu a fungují tam výměnné pobyty se školou ve francouzském Dijonu. Zuzanka je totiž rozhodnutá jednou studovat ve Francii. Jako odměnu za zkoušky si přála trička s Eifelovkou z Lidlu. Sice jí jsou ještě trošku větší, ale ona do nich doroste...

Já hodně času věnovala zahrádce - siji, sázím, pikýruji, hnojím, buduji, seču, pleju, stříhám, zmlazuji, a nevím, co všechno ještě. Tedy kromě toho hooodně obraného živého plotu (sem tam díky bohu něco vyráží, tak snad úplně nezahynul) za mnou žádná práce moc vidět není. Snad časem bude lépe...



V dubnu jsem se nechala vyhecovat vyšívačkami na Okounu a pustila jsem se znovu do vyšívání vánočního stromečku od HAED. Za dva týdny jsem vyšila stránku a kousek, před přijímačkami jsem skončila, a od té doby ani ťuk. Škoda. Ale i tak - kdybych vydržela tempo stránka na měsíc, tak už mi chybí jen 60 stránek, tj. 60 měsíců, což je 5 let. Hrůza. Ale furt lepší, než původní odhad, při kterém bych se měla dožít hodně přes sto let. Tohohle bych se dožít mohla.

Bohužel jsem musela HAED na tento měsíc odložit, protože se blíží termín odevzdání slíbeného vyšívaného dárku, takže jsem vytáhla jinou výživku, a HAED nerada odložila. Docela mne to chytilo. Škoda, že nikdo z mého okolí se o tuto výšivku nezajímá, a nepodporuje mne v jejím dokončení. Pro své okolí jsem nepochopitelným bláznem, který by se měl raději věnovat něčemu užitečnějšímu. Tak já jdu zase něco vyplít...

čtvrtek 9. dubna 2015

Velikonoce

U nás proběhly velikonoce ve znamení folkloru - konečně se Zuzka dočkala - po letech, kdy vítala koledníky ve starém kroji po mně, kdy jsme malovali perníčky i vajíčka atd., tak letos zpívala a tančila spolu s folklorním souborem Šáteček. Bohužel pěkně mrzlo, ale dětem to skoro nevadilo. Tedy jen když tancovaly, jakmile musely chvíli stát, byla jim pěkná zima.


Takže jsem stála poblíž, balila malé tanečníky do dek, šál, bund, viselo na mne několik tašek a batohů, a současně jsem se snažila alespoň občas něco vyfotit. Ještě, že ten fotoaparát má dostatek vlastní inteligence, a fotky se celkem povedly. Jen mne udivilo, že jsme se o děti staraly jen dvě maminky....

V pondělí děti dostaly pomlázku.

Já si pro radost koupila tulipány.

A aby mne beránek nepokakal, tak jsem přidělala zapínání k donutu ze srazu Korálkové školy.


středa 1. dubna 2015

Březen, za kamna vlezem...



Nejdříve jsem si myslela, že se letos pranostika zmýlila. Venku teplíčko, pobíhali jsme po zahradě v tričkách s krátkými rukávky, Zuzka dělala na trávníku hvězdy, vykvetly čemeřice, hyacinty, krokusy, narcisky... Pracovali jsme na zahrádce - stříhali stromy, trvalky, připravovali zeleninové záhonky...

A pak se vše změnilo - kvítka klopí hlavičky pod tíhou mokrého a studeného sněhu...


Probouzející jaro v nás probudilo touhu nechat něco nového vykvést i u nás doma. A tak jsem se po patnácti (ano čtete dobře, patnácti!) letech rozhodla dokončit předsíň. Je to špeluňka malá, navíc opatřená třemi dveřmi. Jako bonus jsme od stavbařů dostali dveře otevírané na druhou stranu, než jsme v původním návrhu zařízení mysleli, takže jsme se z toho nějak nemohli léta vzpamatovat a vymyslet něco jiného a jinak. Největší brzdou byla barva - věděla jsem, že chci kombinaci světloučkého dřeva s bílou, aby ta miniaturní místnost, ve které při zouvání máte pomalu zadní část venku a hlavu v další místnosti, nebyla zatížena něčím tmavým. Jenže - jakou barvu? Bílou jsem zavrhla - je v předsíni, kde se přezouvají děti a pohybuje pes a kočka, značně nepraktická. A navíc by nebyly na ní vidět ty úžasné bílé poličky, co jsem si vymyslela. Dlouho jsem vybírala, diskutovala s fyzickými i internetovými kamarádkami, a nakonec vyhrála taková šedavá barvička z Hornbachu. Nechala jsem si jí namíchat, a těšila se, že vymaluji předsíňku nádhernou něžnou šedavou barvičkou. Po prvním nátěru mne ale čekal šok - předsíň byla sytě fialová! Nevím, jestli to způsobila předchozí barva (sluníčkově žlutá), nebo jestli jsem měla na očích vlčí mhu, ale měla jsem pocit, že se ve mně zastavilo srdce. Fialovou totiž moc nemusím. Nuž, nedalo se svítit, montéři byli objednaní na odpoledne, vyklopila jsem do kyblíku s namíchanou barvou tolik bílé, kolik se tam vešlo, abych to aspoň zesvětlila, a vymalovala podruhé a potřetí. Barva sice byla pořád taková špinavě levandulová, ale aspoň už to nebyla sytá fialka. Po úplném zaschnutí postupně vybledla do šedo-fialové, takže jsem nakonec spokojená, ale nervy to tedy byly, to vám povídám. Z nové předsíně mám obrovskou radost, děti zatím také, čemuž nasvědčuje i to, že si ještě pořád uklízí bačkory, boty i bundy. Neuvěřitelné. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží, než začnu zase zakopávat o jejich pohozené batohy, tašky, bačkory, boty, cyklistické přilby a další propriety.



A abych jen nebudovala, a přitom dostála rčení pobytu za kamny, dovyšila jsem Zuzince psíka. Protože byl malý, zkusila jsem vyšívat po jednotlivých barvách. Ze začátku vypadal poněkud warholovsky:

Po všech černých a šedivých odstínech už to začalo vypadat jako pes:

A ve finále je z něj úžasný hafan.



Už jsem objednala i nádhernou látku s tlapičkama, ze které ušiji k pesanovi polštářek - obrázky se Zuzce do pokojíku už moc nevejdou... Jen doufám, že takové používání ta vlna, kterou se psík vyšíval, vydrží....

No, a co jsme jinak podnikali v březnu? Tedy když jsme nebyli za kamny... Tomík absolvoval svůj první šachový turnaj v životě, a vyhrál celých 1,5 bodu. A začal budovat nový velký zeleninový záhon. Až ho dobuduje, pochlubím se. I když bude ze starých vyřazených prken, určitě dobrou službu udělá. Teď nás mrzí, že jsme starou boudu po Betynce rozřezali a spálili. Sakryš, ta prkna by se hodila...

Já byla na dalším setkání korálkové školy, kde jsem rozešila náramek, který má do dokončení ještě hoodně daleko, ale jestli ho dodělám, tak bude krásný, a šitý donut na krk, kterému chybí jen zapínání - no jo, já vím, ale když já chtěla dotáhnout především tu předsíň... Ale ten dodělám co nejdříve, slibuji.

Zuzka strávila jarní prázdniny víceméně u koníků s kamarádkami, další víkend na výstavě koní v Lysé nad Labem, kde se nejvíc těšila na voltížní ukázky a pak samozřejmě na večerní galashow. Přijela nadšená, shání správná madla na voltíž, a přemýšlí, jak do svého nabitého programu dostat ještě více času na koníky a ježdění. Když už jsme u toho nabitého programu - měla také taneční vystoupení, s folklorním souborem Šáteček. Mají pěkný a zajímavý program, Zuzka se už doučila řadu tanců, takže více tancuje, ale zase o to méně zpívá. Tak nevím, co je lepší... Ale co, hlavně, že jí to baví.