středa 5. listopadu 2014

Rychlá fotoreportáž

Tož to byla rychlost - přiběhla známá, o které jsem ani nevěděla, že čte můj blog, vrazila mi fotoaparát do ruky se slovy: Rychle si to nafoť, jedu na nákup, cestou zpět si fotoaparát vyzvednu. A byla fuč. A já stála ve vrátkách s neznámým fotoaparátem v ruce.

Venku mne na tváři lechtalo sluníčko, na terase bylo přímo nádherně, i když neustále padají listy z vinné révy všude, kam se podívám. Tak jsem rychle využila nádherného počasí a půjčeného aparátu, a nafotila pár obrázků ušitých drobností.

A než jsem vše stihla nafotit a natahat do počítače, tak mi ve schránce přistál mail s fotkami kosmetické taštičky, kterou jsem už darovala... Tož se mrkněte, co jsem spáchala...

Adventní kalendáře pro neteřinky - tedy řeknu vám, že byl docela problém udržet Akimka za mnou, strašně moc si chtěl lehnout na ty adventní kalendáře jako na deku. Byl velmi uražen, že jsem mu to nedovolila, ještě víc uražen, že ač nádherně naaranžován uprostřed trávníku nebyl vyfocen, tak jsem si ho pak musela usmířit několika pamlsky...


Podzimní ubrus - běhoun - na stůl. Kytičková látka je darovaná z pozůstalosti - byla nalezena na půdě ve staré truhle. Není to čistá bavlna, ale je moc příjemná na omak. Ze seminolského patchworku jsem zatím šila běhnounky vždy  do špičky, ale na šití mi jedna šikovná švadlenka ukázala, že když sešitý pruh říznu rovně, mohu tyto dva kusy krásně sešít a bez jakéhokoliv odpadu a složitého došívání mám obdélník. Musela jsem to vyzkoušet, jestli to je pravda - a je! Jen první a poslední řada má kupírované špičky čtverečků - mohlo by se napravit oříznutím jedné řady tak, aby zbyl přídavek na šev. Ale mně to nevadí.


No, a když už jsem uměla šít seminole do obdélníku, tak jsem rovnou nařezala i na pošltářky. Když už, tak už. Jenže nastal problém - na gauči máme polštáře tři (každý o velikosti 50x50 cm), ale já měla jen dvě doplňkové látky. Ale švadlenky kamarádky poradily, a třetí polštář je doplněn červenou barvou, a nakonec snad nejhezčí ze všech polštářů. Pošltáře jsem fotila už s vrátivší se známou. Divila se, proč dávám do jednoho povlaku dvě náplně - prý je to zbytečné. No, podle mne není - máme rádi, když nás polštáře na gauči pořádně podepřou, jsou pevné a naducané, a to jednou výplní nedosáhneme. Když známá vyzkoušela mnou nacpané polštáře, prohlásila, že musí dokoupit náplně...


Na pouzdérko na brýle, nebo také penálek, jsem se chystala už dlouho. Ale bála jsem se, jak zvládnu našít zip do oblouku, navíc pobyt už končil, tak mi bylo líto řezat do velkých kusů látek. Tak jsem si vlastní látku vyrobila - nažehlila proužky dvou látek ze zbytků a ozdobným stehem přišila kraje. Celý sendvič pak prošila, aby se podšívka spojila s vrškem a neplandala v pouzdru. Šilo se krásně.

A když už jsem zvládla našívání zipu do obloučku, vyzkoušela jsem ušít i kosmetickou taštičku. Ta je také z látek z půdy - modrobílá je bavlna, červenomodrá na lemu je nějaká umělina, ale na lemování obloučku byla suprová - krásně se natahovala a vůbec nedělala varhánky. Měla jsem z ní obrovskou radost. Top je prošitý s podšívkou do nepravidelné mřížky. Moc ráda toto prošívání používám, jde to rychle a vypadá to super. Tuto taštičku si ode mne vzala máma - je to snad první šitý výrobek, o který projevila zájem, tak si jistě umíte představit, jakou jsem měla radost. Snad jí bude i používat.

No, a to je z šití vše. Ještě jsem ušila nákupní tašku pro Růženku, ale fotografie nemám. Ani jednu. Bohužel. Dokončila jsem také pár krajek a drobných výšivek, tak snad zase někdy hodím pár dalších fotek...

Krásný barevný podzim všem.

úterý 4. listopadu 2014

Loučení

Omlouvám se, že jsem se na tak dlouho odmlčela. Bohužel nucená pomlka bude trvat déle - do svého křemíkového nebe odešly oba naše fotoaparáty - u malého Tomova odešla jemná mechanika pohybující objektivem, a velké prastaré zrcadlovky, jedné z prvních digitálních, odešel čip. Stále doufám, že jí někdo opraví, ale je fakt, že to asi nemá cenu - její rozlišovací schopnost je hluboko za dnešními malými ďáblíky. Jen mne mrzí ty nakoupené předsádky a objektivy....

Takže minulý víkend jsme se s dětmi nejen loučili s našimi drahými předky na hřbitovech, ale také s našimi fotoaparáty. Jsem bez nich jako bez ruky - mám pár našitých drobností, některé už rozdané, a žádnou nafocenou. Ach, jaká bezmoc...

Abyste byli trochu v obraze - byla jsem zase na prodlouženém víkendu v Harrachově - šila jsem jako divá, a abych neodjížděla zkroucená jako paragraf a tlustší než velryba, tak díky nádhernému počasí také hodně výletovala. Bylo tam tak nádherně - podzim v té nejkrásnější podobě - jeden den mlhavý, sychravý, jak to jen miluji, když se těšíte po hodinové svižné procházce na horký čaj. Další den bylo nádherně slunečno, podzim rozehrál všechny své nádherné barvy - žlutá, červená, rezavá... Procházka mezi padajícím listím, kdo by odolal...

Z šití jsem si zopakovala seminolský patchwork, a protože podzim mám opravdu moc ráda, tak v podzimních barvách, a pro zahřátí srdce i duše z darované látky nalezlé v truhle na půdě. Mám ušitý ubrus na stůl a tři velké polštáře na sedačku. Zbyl mi takový cancourek vzorované látky, holky mne navedly, ať z něj ušiji obal na krabici kapesníků. Dobrý nápad, ale ještě pouvažuji o podložce pod konvici na čaj a podkafíčko. Nudle i čaj k podzimu patří, tak se musím rozhodnout, čemu dám přednost.

Také jsem se naučila šít dva druhy taštiček - jeden penálek a jednu taštičku na cokoliv, třeba kosmetiku. Obojí už jsem posunula k finálním majitelům, takže fotografie asi nebudou nikdy...

A protože se blíží advent a vánoce, děti píší Ježíškovi dopisy, Zuzanka veršovaně, Tom jako správný technik vytvořil filmovou prezentaci se zpěvy, bohužel bez tanců, tak jsem si vzpomněla i na neteře a ušila jsem jim adventní kalendáře. Maminka byla nejdříve nadšena, ale když si všimla, jak velké kapsičky kalendáře mají, tak jí smích přešel. Na tatínka zbyde sehnat jen tyčky na pověšení....

Tak snad vám bude stačit alespoň slovní popis. Třeba Ježíšek donese i ten fotoaparát...

pondělí 15. září 2014

Olivová připomínka léta

Po dlouhé době se mi zase podařilo dokončit jeden z dlouhodobých, už téměř dlouholetých restů - olivové prostírky.

Kdysi v dřevních dobách jsem v Tescu koupila dvě čtvercové chňapky s motivem oliv, které používáme ponejvíce pod konvice s čajem. A k nim se tamtéž časem objevila dvojice utěrek - jedna s olivami, druhá zelená, vaflová. A já pojala nápad, že z té utěrky s olivami ušiji prostírky k těm chňapkám. Nuž, utěrku jsem zakoupila, zelenou vaflovou vyřadila, protože byla hodně, ale opravdu hodně řídká, a olivovou připravila. Po zhruba roce jsem olivovou nařezala na čtyři části, a tím to zase na dlouhou dobu usnulo. Říkala jsem si od června, že letos v létě je už skutečně ušiji - a vida, ono je září, a já se konečně dostala k šití...

Jediné, co mne moc mrzí, je, že ty chňapky už jsou nějaké oprané a ošoupané. Ale nedělám si iluze - ty prostírky budou veelmi brzy vypadat stejně, ne-li hůře. Konec konců od konvice ty chňapky nebývají tak špinavé jako denně používaná cintadla.

A toto je vílí hrneček, který si Zuzinka o víkendu koupila na hrnčířských trzích v Berouně od nějaké paní z Maďarska. Stála u jejího stánku a zírala a zírala - ač za celou dobu ani jednou nezaprosila, tady nevydržela a já jejímu prosebnému pohledu neodolala... Paní měla celé sady zpracované v podobné tematice- hrnečky a konvice pro malé i velké víly z různých listů a květů - nádhera. Zase něco jiného oproti typicky české produkci. I když i ta byla často úžasná a nádherná. Nemít doma tolik hrnků, neodolala bych... Takhle jsem si jenom koupila koláčovou formu do sady k pekáči a bábovce a malý keramický domeček/ptačí krmítko. Přes zimu ho budeme používat jako krmítko, přes léto jako lucernu na terase...


středa 10. září 2014

Druhý list...

Dokončila jsem druhý list z obrazu HAED od Sandry Kuck - Hanging ornaments. Možná si vzpomínáte, že jsem ho kdysi v třetihorách začala vyšívat. Po cca dvou letech jsem dokončila druhý list. Budu-li počítat rychlost jedna stránka za rok, tak už jenom 62 let a budu mít hotovo:-) Buď musím zrychlit, nebo najít nějaký elixír života, abych se toho dočkala, protože ať počítám, jak počítám, tak by mi mělo být něco přes kulatou stovku...

čtvrtek 4. září 2014

Minirestíky na konci prázdnin

Poslední prázdninový víkend jsme zůstaly se Zuzinkou doma samotné - Tomík odjel s kamarády na chatu. Tak jsme si udělaly holčičí víkend. Sice celý propršel, ale to nám vůbec nevadilo. Pouštěly jsme si pěkné pohádky a rodinné filmy, pily čaj, rozsvítily voňavou svíčku. A samozřejmě vytáhly nějakou ruční práci.

Původně jsem si myslela, že budu chvíli pokračovat v rozdělané výšivce HAED. Poslední týden jsme ale přerovnávali všichni tři své skříně s oblečením a děti i knihovny. Už tolik nečtou pohádky, tak vyřadily řadu dětských knížek a já přemýšlela, kam s nimi. Tak proběhlo několik přesunů a redukcí, a v ložnici se našlo místečko, kam jsem tyto knihy uložila pro svá vnoučata - snad jednou budou... A z té skříňky, kam jsem je dala, jsem přesouvala do jiné skříňky sady na vyšívání, které jsem v předchozích letech nastřádala. A při té příležitosti na nás vypadly tři malé sadičky - jedna od Janlynn, dvě od Little Critters. Už jsem si myslela, že je na ně Zuzinka malá, že bych je třeba časem vyšila pro malé neteře, ale Zuzinka udělala smutná očka, a když bylo venku tak krásně nevlídno, tak jsem si je vzala do křesla k televizi, a za necelý víkend měla Zuzka tři malé radosti v hrsti:-)

Zuzanka také vyšívala, ale ještě nemá hotovo. Také vyráběla gumičkové náramky pro kamarádky, které negumičkují - divím se, že vůbec někdo takový ještě existuje. Zdá se, že gumičková mánie zasáhla kompletně celou republiku:-)


neděle 31. srpna 2014

Sluníčkový začátek školy

Zítra jdou obě děti zase do školy. Zuzanka naposledy na první stupeň - jde do páté třídy. Už je to velká holka, do školy se celkem těší, ale podstatně víc na zpěv a balet. Tomáš jde už do tercie víceletého gymnázia. To to letí - znovu dáváme rady letošním primánům - jak dojíždět, kde je jídelna, co, kde a jak zařídit a vyřídit. Už je to ostřílený bojovník. Tomáš se těší, na spolužáky, ale i na učení.



 

Aby se Zuzance začátek školy více líbil, rozhodla jsem se, že posbírám kousky své odhodlanosti a střípky znalostí, a ušiji jí novou sukénku. Sluníčkově žlutou, veselou, která se bude pořádně točit. Materiál jsem na ní už hooodně dávno koupila ve Flex-texu, stále jsem se chystala a chystala - a pořád nic. A protože dítko mi roste do výšky i šířky, tak jsem se začala bát, že nebudu mít dostatek látky, a co pak s tím, že...














A rovnou jsem vyzkoušela i nabírací patku, kterou mi koupil manžel před mnoha lety - dnes měla tedy svou premiéru. To je taková super vymoženost - na jednom konci do toho leze rovný kus látky, a na druhém už je krásně nařasený nebo naskládaný - podle nastavení na patce.




Zuzanka kdysi moc chtěla tzv. pettitskirt - kanýratou sukni s obláčkem dole z šifonu nebo organzy. Ale už mi přišla na to velká, tak jsem se rozhodla, že použiji jiný, více plihlý materiál, a sukni méně naberu, aby už byla taková "dospělejší". Přesto dole "obláček" také trošku je, a věřím, že se  sukně bude zítra pořádně točit - Zuzka je už v posteli, takže dneska bude obrázek pouze se statickou modelkou:-)










Jsem zvědavá, co jí bude zítra říkat...







úterý 26. srpna 2014

Pokračuji...

Právě jsem dokončila druhý blok BOMu Garden Gate. Tedy, ne že by mi to šlo nějak rychle. Sice aplikuji ručně, ale přesto - už byly vydány instrukce na bloků šest, a já mám dva....


Aplikuji ručně, částečně metodou dle Erin Russek, částečně klasicky needle-turn. Každý tvar vyžaduje dle mého něco jiného. Nebo spíš mně u každého tvaru vyhovuje něco jiného. Nejvíc mne baví, když je pozdě večer, děti už jsou zalezlé v postýlkách, já mám předpřipravené tvary, a u pěkného CD-čka a voňavé svíčky přišívám lístečky a puntíčky...

Celou deku jsem se rozhodla pojmout jako barevně řízený scrap, využívám zbytečků látek, u některých tvarů stačí fakt jen malý kousíček. Hlavními barvami by měly být růžová/fialová a žlutá. Ještě uvidím, zda zvládnu vypracovat všechny bloky, a následně i celou deku, nebo jestli z pár bloků vytvořím polštářky... Ale čím dál víc se mi líbí představa celé deky.